Festival m3 | 2021 | Terapie města
kurátoři: Jitka Hlaváčková, Ludvík Hlaváček
organizátoři: Studio Bubec a Galerie hlavního města Prahy, program Umění pro město
15. 6. – 30. 9. 2021
vystavující umělci: Milena Dopitová, Anežka Hošková, Jiří Kovanda a Jiří Sádlo, Milan Mikuláštík, skupina Rafani, Janek Rous, Tomáš Svoboda, Richard Wiesner, Dušan Zahoranský, Veronika Zapletalová, Darina Alster (+ hosté: Jana Orlová, Šárka Říhová, Tomáš Ruller, Sonya The Moon, Barbora Makalová, Zuzana Pipková, Jolana Šturmová, In Sáček Veritás, Dominic Hafner, Ingeborg Reichel, Kateřina Olivová, Martina Dobiášová a kolektiv, Miloš Šejn, Matěj Pšenička, David Helán, Antonín Brinda, Arseny Pakulin), Matouš Lipus a kolektiv Kafkárna (Aleš Novák, Viktor Dedek, Irena Iškievová, Daniel Dlouhý, Tereza Tomanová, Viktor Kákoš, Nico Prokop, Slávka Hajdeckerová, Stanislav Karoli, Klára Jakešová, Alois Yang, Aliaksandra Yakubouskaya)
Tématem loňského ročníku festivalu M3, který připravili kurátorka Jitka Hlaváčková a teoretik umění Ludvík Hlaváček, bylo pojetí uměleckého díla jako nástroje ozdravného procesu místa a komunity: „Zkušenost obyvatel centra Prahy ukazuje, jak se město dynamicky a nekoordinovaně rozvíjí a že v jeho pulzujícím organismu zůstává mnoho bolavých míst. Město není neživou kulisou našich životů, ale jedním z jeho hlavních aktérů. Dynamický puls a názorový pohyb města se nás všech dotýká. Jeho fyzické i psychické funkce bezprostředně ovlivňují míru naší individuální kondice.“ Východiskem této koncepce je předpoklad, že „veřejné“ je totéž, co „sdílené“, a tedy že „veřejné gesto“ vyžaduje hloubku osobní motivace. Cestou k naplnění kurátorských cílů bylo společné hledání účinných uměleckých forem tzv. veřejného jazyka umění („space strategies“), tedy způsobů uměleckého vyjádření srozumitelných a přitažlivých pro širší nebo jen určitou část veřejnosti. S ohledem na tuto koncepci bylo pro realizaci festivalu M3 2021 vybráno čtrnáct umělců nebo uměleckých kolektivů s osobním vztahem k dané lokalitě – většina z nich zde dlouhodobě žije a pracuje. K uměleckému úkolu tedy nepřistupovali jen z pozice umělců, ale také jako občané znalí lokálních poměrů a především jako ti, kdo mají vnitřní motivaci iniciovat zde pozitivní proměnu.
Ročník M3 2021 byl rozprostřen do velkého prostoru území Prahy 6 a Prahy 7, resp. Veleslavína, Ořechovky, Dejvic, Podbaby, Letné a Holešovic. Všechny realizace vznikly na míru daným lokalitám a byly často velmi monumentální: nápis na ploše Letenské pláně od Tomáše Svobody byl přes 350 metrů dlouhý. V jeho sousedství stála osmimetrová ozvučená tribuna Richarda Wiesnera, nepřehlédnutelný byl také vysoký kruhový oblouk zábradlí pro družstevní podnik Drutěva na holešovických Maninách od Dušana Zahoranského, skrytější, ale přesto výrazné byly instalace obřího basketbalového koše Mileny Dopitové připomínající zaniklý život ve Starých Holešovicích nebo "neviditelná" krychle zakrývající pomník ubytovny Kolonky na Špejcharu Milana Mikuláštíka. Intimnější, ale o to více osobně angažované byly zvuková instalace Janka Rouse s posezením v družstevním parku v Podbabě, kovová socha fantastických obyvatel Fyzikálního ústavu na Ořechovce od malířky Anežky Hoškové, vyšívané příběhy obyvatel Prahy 7 od designérky Marie Doucet, nebo dvojice uměleckých nástěnek od Jiřího Kovandy a biologa Jiřího Sádla ve Stromovce. Výrazný ohlas i dlouhodobý dopad na život místních komunit mělo umělecké a sousedské oživení dosud uzavřených, ryze uměleckých prostor areálu Kafkárny k užívání veřejnosti (Matouš Lipus a kolektiv), i angažovaná instalace Veroniky Zapletalové čítající několik stovek betonových hub rozmístěných po nefunkčních a zapomenutých místech městské části Veleslavín. Také tři performativní akce realizované v rámci festivalu byly svým způsobem monumentální: inscenovaný happening skupiny Rafanů u Hradčanské, akce a instalace Dariny Alster pro 25 performerů v Národní technické knihovně nebo mail-artová performance o putování podél Vltavy Evy Jiřičky a Miry Gáberové rozeslaná na pohledech několik set obyvatel Prahy 7. Těžiště všech realizací však nespočívalo jen v jejich vizuálním efektu, ale především v hloubkovém průzkumu území, v poukázání na historické vrstvy místa i na starosti a zájmy místních komunit. Jejich přínos spočíval v navázání lokálních vztahů a jemném poukázání na specifika, tedy identitu daného místa.
organizátoři: Studio Bubec a Galerie hlavního města Prahy, program Umění pro město
15. 6. – 30. 9. 2021
vystavující umělci: Milena Dopitová, Anežka Hošková, Jiří Kovanda a Jiří Sádlo, Milan Mikuláštík, skupina Rafani, Janek Rous, Tomáš Svoboda, Richard Wiesner, Dušan Zahoranský, Veronika Zapletalová, Darina Alster (+ hosté: Jana Orlová, Šárka Říhová, Tomáš Ruller, Sonya The Moon, Barbora Makalová, Zuzana Pipková, Jolana Šturmová, In Sáček Veritás, Dominic Hafner, Ingeborg Reichel, Kateřina Olivová, Martina Dobiášová a kolektiv, Miloš Šejn, Matěj Pšenička, David Helán, Antonín Brinda, Arseny Pakulin), Matouš Lipus a kolektiv Kafkárna (Aleš Novák, Viktor Dedek, Irena Iškievová, Daniel Dlouhý, Tereza Tomanová, Viktor Kákoš, Nico Prokop, Slávka Hajdeckerová, Stanislav Karoli, Klára Jakešová, Alois Yang, Aliaksandra Yakubouskaya)
Tématem loňského ročníku festivalu M3, který připravili kurátorka Jitka Hlaváčková a teoretik umění Ludvík Hlaváček, bylo pojetí uměleckého díla jako nástroje ozdravného procesu místa a komunity: „Zkušenost obyvatel centra Prahy ukazuje, jak se město dynamicky a nekoordinovaně rozvíjí a že v jeho pulzujícím organismu zůstává mnoho bolavých míst. Město není neživou kulisou našich životů, ale jedním z jeho hlavních aktérů. Dynamický puls a názorový pohyb města se nás všech dotýká. Jeho fyzické i psychické funkce bezprostředně ovlivňují míru naší individuální kondice.“ Východiskem této koncepce je předpoklad, že „veřejné“ je totéž, co „sdílené“, a tedy že „veřejné gesto“ vyžaduje hloubku osobní motivace. Cestou k naplnění kurátorských cílů bylo společné hledání účinných uměleckých forem tzv. veřejného jazyka umění („space strategies“), tedy způsobů uměleckého vyjádření srozumitelných a přitažlivých pro širší nebo jen určitou část veřejnosti. S ohledem na tuto koncepci bylo pro realizaci festivalu M3 2021 vybráno čtrnáct umělců nebo uměleckých kolektivů s osobním vztahem k dané lokalitě – většina z nich zde dlouhodobě žije a pracuje. K uměleckému úkolu tedy nepřistupovali jen z pozice umělců, ale také jako občané znalí lokálních poměrů a především jako ti, kdo mají vnitřní motivaci iniciovat zde pozitivní proměnu.
Ročník M3 2021 byl rozprostřen do velkého prostoru území Prahy 6 a Prahy 7, resp. Veleslavína, Ořechovky, Dejvic, Podbaby, Letné a Holešovic. Všechny realizace vznikly na míru daným lokalitám a byly často velmi monumentální: nápis na ploše Letenské pláně od Tomáše Svobody byl přes 350 metrů dlouhý. V jeho sousedství stála osmimetrová ozvučená tribuna Richarda Wiesnera, nepřehlédnutelný byl také vysoký kruhový oblouk zábradlí pro družstevní podnik Drutěva na holešovických Maninách od Dušana Zahoranského, skrytější, ale přesto výrazné byly instalace obřího basketbalového koše Mileny Dopitové připomínající zaniklý život ve Starých Holešovicích nebo "neviditelná" krychle zakrývající pomník ubytovny Kolonky na Špejcharu Milana Mikuláštíka. Intimnější, ale o to více osobně angažované byly zvuková instalace Janka Rouse s posezením v družstevním parku v Podbabě, kovová socha fantastických obyvatel Fyzikálního ústavu na Ořechovce od malířky Anežky Hoškové, vyšívané příběhy obyvatel Prahy 7 od designérky Marie Doucet, nebo dvojice uměleckých nástěnek od Jiřího Kovandy a biologa Jiřího Sádla ve Stromovce. Výrazný ohlas i dlouhodobý dopad na život místních komunit mělo umělecké a sousedské oživení dosud uzavřených, ryze uměleckých prostor areálu Kafkárny k užívání veřejnosti (Matouš Lipus a kolektiv), i angažovaná instalace Veroniky Zapletalové čítající několik stovek betonových hub rozmístěných po nefunkčních a zapomenutých místech městské části Veleslavín. Také tři performativní akce realizované v rámci festivalu byly svým způsobem monumentální: inscenovaný happening skupiny Rafanů u Hradčanské, akce a instalace Dariny Alster pro 25 performerů v Národní technické knihovně nebo mail-artová performance o putování podél Vltavy Evy Jiřičky a Miry Gáberové rozeslaná na pohledech několik set obyvatel Prahy 7. Těžiště všech realizací však nespočívalo jen v jejich vizuálním efektu, ale především v hloubkovém průzkumu území, v poukázání na historické vrstvy místa i na starosti a zájmy místních komunit. Jejich přínos spočíval v navázání lokálních vztahů a jemném poukázání na specifika, tedy identitu daného místa.
Přímo pro festival m3 byla vytvořena série velmi hodnotných dočasných instalací, soch, performancí i zvukových děl. Především však byla díky výjimečné vzájemné spolupráci umělců, kurátorů, organizátorů a produkčního týmu s místními radnicemi i obyvateli otevřena řada historických i aktuálních témat, a některé z realizací daly impuls pro nastartování nových společenských procesů (Zámek Veleslavín, Kafkárna a další). Během trvání festivalu bylo navíc v místech jednotlivých instalací uspořádáno více než pět desítek doprovodných akcí včetně prohlídek, workshopů, uměleckých happeningů, komunitních setkání a jiných nečekaných radostných událostí.
Tomuto ročníku se věnuje jeden s dílů pořadu Vetřelci a plameňáci s Pavlem Karousem. Pořad si můžete pustit zde: https://www.stream.cz/vetrelci-a-plamenaci/pozor-prave-probiha-terapie-mesta-uzijte-si-pri-ni-treba-dokonalou-soukromou-tribunu-64182112
