Statui se sv. Janem Nepomuckým a dvojicí doprovodných postaviček putti provedla roku 1752 dílna sochaře Jana Antonína Quitainera. Autorství ideového konceptu bývá připisováno Tadeášovi Hochhausovi, bratrovi augustiniánovi od sv. Tomáše. Sv. Jan, oděný v kanovnickém oděvu s biretem na hlavě, je zobrazen ve chvílích hluboké adorace obrazu Ukřižovaného, ryba a mušle u jeho nohou symbolizují vodu, ve které byl utopen, ryba je zároveň poukazem na zpovědníkův slib mlčenlivosti. Také levé putto si klade prst na ústa v odkaze na zpovědní tajemství, pravé putto předvádí obraz staroboleslavského Palladia a připomíná tak pouť, kterou měl světec podle legendy krátce před svou mučednickou smrtí vykonat. Traduje se, že až do roku 1846 statue stávala na nároží Hradčanského náměstí a Kanovnické ulice, Jan Quirin Jahn nicméně ve svých topografických poznámkách ze 2. pol. 18. stol. spojuje toto sousoší s Pohořelcem.