Sousoší sv. Jana Nepomuckého jako almužníka se žebrákem je dílem významného pražského sochaře vrcholného baroka Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. Dílo má pohnutou historii. Na vysokém podstavci s pozoruhodnými vsazenými reliéfními výjevy, datovaném letopočtem 1727, byla původně umístěna jiná svatojanská socha, znázorňujícího apoteózu prostovlasého světce, klečícího s rozevřenými pažemi na oblačné kupě, doprovázeného dvojicí putti s atributy u jeho nohou. Dílo objednal řád cyriaků, respektive křižovníků s červeným srdcem, a to zřejmě prostřednictvím cyriackého probošta Jana Heinfelda (ani zde není vyloučeno Brokoffovo autorství). Původně stálo na tzv. Svatojanském plácku (v místech dnešního náměstí Curieových) před řádovým kostelem sv. Kříže Většího, kde bylo uloženo světcovo tělo až do jeho přenesení do pražské katedrály. Celý tento původní městský kontext díla zcela zanikl při asanaci na přelomu 19. a 20. století. Jak napovídá latinský nápis na přední straně soklu („HONORI BEATI IOANIS NEPOMUCENI APUD NOS POST FATA SUA GLORIOSE SEPULTI“) i dnes stěží čitelné náměty reliéfních výjevů s umučením světce, nalezením jeho těla a jeho přenesením do cyriackého kostela, sousoší mělo sloužit především jako připomínka zásluh řádu na uchování jeho ostatků, které se v průběhu 17. století staly horoucně uctívanou relikvií. Socha i s reliéfním podstavcem byla restaurována v roce 2019.