Sousoší se sv. Barborou, sv. Markétou a sv. Alžbětou Durynskou z roku 1707 objednal v dílně pražského sochaře Jana Brokoffa císařský rada Jan Václav Obytecký z Obytec. Na jeho provedení participovali vedle Jana Brokoffa zřejmě také jeho synové, starší Michael Jan Josef i tehdy teprve devatenáctiletý Ferdinand Maxmilián, který tehdy v Praze pobýval zřejmě jen dočasně. Ten je pravděpodobně autorem skupiny sv. Alžběty se žebrákem nad pravou částí trojdílného soklu. Jedná se o první z četných vstupů tohoto významného sochaře na Karlově mostě. Sousoší, vytesané z velmi trvanlivého a pro brokoffovskou dílnu charakteristického materiálu, jemnozrnného pískovce, patří mezi konzervativnější realizace dílny. Jednotlivé postavy korunovaných světic jsou koncipovány zcela samostatně, nejsou ještě propojeny v jednom dějovém celku. Sv. Barbora, stojící na převýšené střední části trojdílného soklu, svírá v levé ruce mučednickou palmovou ratolest, v pravé ruce třímá kalich s pozlacenou hostií, dokládající její křesťanskou víru. Věž u jejích nohou je symbolem vězení, do kterého byla před svým stětím uvržena pro své náboženské přesvědčení. Sv. Markéta z Antiochie, která se za svého života odmítla vdát za pohana a vzdát se tak své víry, je na levé straně sousoší zobrazena s nohou spočívající na drakovi, symbolu Ďábla, kterého zázračně přemohla, čímž unikla jisté smrti. V sepjatých rukou svírá pozlacený kříž, svůj pohled směřuje oddaně k nebi. Poslední z trojice, sv. Alžběta Durynská, byla dcerou uherského krále a sestřenicí sv. Anežky České. V mladém věku se ovdovělá Alžběta připojila k sekulárnímu řádu sv. Františka a zbytek svého krátkého zasvětila péči o chudé nemocné, pro které v Marburku zřídila nemocnici. Ve své levé ruce svírá žezlo, symbol svého šlechtického původu, levou rukou podává chléb žebrákovi dřepícímu na plintu u jejích nohou. Střední část podstavce nese drobnou oválnou kartuši s přímluvným nápisem, sv. Markéta a sv. Alžběta jsou identifikovány nápisy na plintech. Sousoší je signováno latinsky: „IOAN BROKOFF FECIT“.