Monumentální skupina sv. Františka Xaverského byla dílnou Jana Brokoffa, pod vedením Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa, dokončena roku 1711. Objednavatelem statue byl jezuitský řád, respektive Teologická a Filozofická fakulta Karlo-Ferdinandovy univerzity. Dílo je signováno latinskou signaturou: „OPUS IOANNIS BROKOFF“ a datováno nápisem v kartuši. Sousoší bylo vážně poškozeno za bojů v roce 1848, při povodni r. 1890 pak došlo k jeho zřícení do řeky. Dnes je originál sousoší umístěn v expozici Lapidária Národního muzea, kde byl mezi lety 1898 a 1905 ze zachráněných fragmentů sestaven a dále rekonstruován sochařem Čeňkem Vosmíkem. Vosmík je také autorem dnešní kopie, provedené nejspíše z doubravského pískovce, jež byla na místo zříceného sousoší osazena na konci roku 1912. 

Před definitivním zadáním sousoší Brokoffově dílně zadali jezuité provedení návrhu sousoší také významnému malíři Petrovi Brandlovi, který jej snad provedl v součinnosti s konkurenční sochařskou dílnou Matyáše Bernarda Brauna. Brokoffově počátečnímu návrhu z roku 1709 byly vyčítány především přílišné rozměry. Zachoval se také další kresebný návrh, a to z ruky Jana Jiřího Heintsche, který předtím ve spolupráci s dílnou Brokoffů vypracoval návrh statue se sv. Františkem Borgiášem. 

Naturalisticky koncipované sousoší zobrazuje významného jezuitského misionáře na kamenné desce, vynášené čtveřicí alegorických postav zastupujících "pokořené" pohanské „národy“, mezi kterými František Xaverský při své misijní činnosti působil, a přispěl tak k jejich christianizaci. Vlevo je to postava Tatara se dvěma meči, vpravo pak Mouřenín a za nimi vlevo Číňan, vpravo pak postava Inda. V horní části sousoší pokleká před stojící postavou sv. Františka Xaverského postava pohanského krále žádajícího o křest, mladší z dvojice mladíků klečících v pravé části sousoší přináší křestní lasturu. Ve tváři mladíka, který v pozadí přidržuje knihu s biretem, je spatřován autoportrét sochaře. V roce 2023 bylo sousoší kompletně zrestaurováno.