Sochu sv. Kryštofa, patrona cestovatelů, řidičů a plavců a ochránce při bouřích a povodních, nechali zástupci pražského duchovenstva a pražský purkmistr Václav Vaňka osadit na místě vojenské zbrojnice, která se při povodních roku 1784 i s vojáky zřítila do řeky. Sochu provedl roku 1857 pražský sochař Emanuel Max. Prostředky byly získány ve veřejné sbírce. Postava světce, kráčejícího s Ježíškem na levém rameni vodou, těžce se opíraje o sukovitou hůl, je mezi díly, osazenými na Karlův most v 19. století, jediným, které zobrazované figury znázorňuje v pohybu a živějším vzájemném kontaktu. Historizující podstavec je v nárožích členěn svazky tordovaných sloupků.