Sousoší se sv. Vincencem Ferrerským a sv. Prokopem bylo zřízeno nákladem hraběte Romedia Josefa Františka Thuna roku 1712, jak dokládá chronogram v nápisové kartuši nad erbem donátora. Monumentální a mnohofigurální sochařské dílo je prací pražské sochařské dílny Jana Brokoffa (signováno „OPUS IOANNIS BROKOFF“), provedl jej její nejvýznamnější člen, Ferdinand Maxmilián Brokoff. Sousoší s dvojicí světců je osazeno na vysokém kónickém soklu, jeho součástí je trojice hermovek, polopostav pokořeného Turka, Žida a Ďábla, jeho stěny jsou pojednány dvojicí kvalitativně zcela ojedinělých reliéfů. Ty líčí vlevo výjev Posledního soudu, vpravo pak scénu ze života sv. Prokopa: Ďábel zapřažený do pluhu orá pole, sv. Prokop jej přitom pohání křížem. 

V horní části stojí vlevo vyvýšená postava sv. Vincence Ferrerského s levou rukou pozdviženou v žehnacím gestu, vpravo, na zádech v klubku schouleného Ďábla, s křížem na prsou a berlou v pravé ruce, postava sv. Prokopa. U nohou sv. Vincence je znázorněn klečící Ďáblem posedlý a kajícný hříšník s důtkami v ruce, blíže ke sv. Prokopovi leží postava malomocného, vlevo se z otevírající se rakve pozvedá vzkříšený kostlivec. Nápisy na různých místech sousoší uvádějí počty Vincencem vzkříšených („RESUSCITAVIT 40“) a napravených hříšníků („CONVERTIT 100 000 PECCATORES“). Podobně hovoří i nápisy pod polopostavami hermovek: „8000 SARACENOS AD FIDEM CATHOLICAM“, „25 000 JUDAEOS AD CHRISTUM“ a „DAEMONES DOMUIT“. Téma pokoření Ďábla umožnilo sochaři v jednom sousoší propojit zobrazení českého zemského patrona, poustevníka a zakladatele sázavského kláštera, sv. Prokopa, a španělského dominikánského kazatele sv. Vincence Ferrerského. 

Originál sousoší byl kvůli havarijnímu stavu roku 2012 sňat. Během let 2014 - 2024 byla provedena kopie, na které pracovali sochaři Ivan Hamáček a Vojtěch Míča.