Dílo prof. Stanislava Suchardy ve spolupráci s architektem Aloisem Dryákem. V roce 1897 byla vypsána veřejná soutěž na pomník Františka Palackého. 19.6.1898, v den stého výročí narození Fr. Palackého, byl položen základní kámen. Ze soutěže nejúspěšněji vyšly dvě dvojice - St. Sucharda s arch. Dryákem  a Lad. Šaloun s arch. Dlabačem, které byly následně vyzvány v roce 1901 k užší soutěži.   Porota za účasti malíře V. Hynaise, sochařů Fr. Hergesela a C. Kloučka  uznala za nejlepší návrh Suchardův. V roce 1904 sochař podepsal smlouvu, ve které si ovšem vymínil zkoušku s maketou ve velikosti 1:1. Maketa prokázala, že umístění není nejšťastnější. Mnozí, včetně autora, usilovali, aby pomník byl umístěn před Rudolfinem. Architekt Dryák vypracoval vypracoval alternativu umístění na Karlově náměstí. Městská rada však neoblomně trvala na nynějším umístění. Na definitivním modelu pomníku pracoval Sucharda ve svém školním ateliéru šest roků. Později mu pomáhal Josef Mařatka. 

Sedící postava buditele je z hrubozrnné žuly, mohutné kvádry architektury z jemnozrnné žuly a skupiny obklopující Palackého jsou z bronzu.  Kompozice pomníku je rozvedena do stran a do výšky bronzovými skupinami, symbolizujícími vlevo útisk národa (netvor se snaží zardousit své oběti), vpravo národní probuzení (lid střásá pouta a vzhlíží k lepší budoucnosti). Ležící akt symbolizuje Bílou horu, Palacký naslouchá géniu historie a "hlasům dějin". Politiku symbolizuje letící socha a kompozici vévodí hoření skupina s Fámou, zosobněnou  pověstí.  

Za hitlerovské okupace měl být jako symbol českého vlastenectví zničen. Před nacisty jej však zachránil správce poštovních stájí na Invalidovně. Rozebraný pomník postupně odklidil do slepé uličky, kterou zatarasil. Všechno zarostlo plevelem a uniklo pozornosti nacistů. V roce 1947 pak byl pomník obnoven.