Barokní socha sv. Ludmily, stojící dnes ve výklenku historizující kapličky vystavěné podle návrhu architekta Antonína Bauma na nároží ohradní zdi vyšehradského hřbitova, vznikla nejspíše roku 1719. Původně ji do takzvané Düringerovské vinice, dnešní botanické zahrady Univerzity Karlovy, objednal významný staroměstský měšťan a umělecký objednavatel Marek Bernard Joanelli. Sochu s největší pravděpodobností provedla pražská sochařská dílny rodiny Brokoffů. Autorem díla byl zřejmě Michal Jan Josef Brokoff. Na původním místě socha zůstala do roku 1880, kdy byla Václavem Štulcem získána od knížete Kamila Rohana, předsedy zde hospodařící České společnosti pro zvelebování zahradnictví (Böhemische Gartenbaugesellschaft). Stejného roku byla osazena na stávající místo.

Světice je zobrazena ve výrazném kontrapostu, s pootevřenými ústy a rukama položenýma na dlouhé šále, kterou byla podle legendy udušena. Hlavu mučednice pokrývá knížecí čapka, její tělo, oděné do splývavé tuniky, překrývá těžký svrchní plášť, jehož draperie se nad kolenem volné nohy vzdouvá a vlní pohybem téměř vodorovných řas.