Dvojice Ctirada a Šárky, prováděná do roku 1897, je ze čtveřice sousoší Josefa Václava Myslbeka, původně určených pro Palackého most, posledním dokončeným. Myslbek se svojí koncepcí čtveřice dvojčlenných sousoší s náměty z bájné české historie zvítězil v soutěži vypsané roku 1881, smlouva o provedení sousoší byla podepsána roku následujícího. Na Vyšehrad bylo dílo přeneseno z válkou poničeného mostu roku 1947.

Sousoší původně stálo na jižní straně smíchovského předpolí mostu. Znázorňuje epizodu z pověsti o dívčí válce. Mladý Ctirad, lapený léčkou vzbouřených dívek, pokleká odzbrojen před obnaženou Šárkou a její tělo, které právě uvolnil ze zajetí pout, objímá pravou rukou kolem pasu. Šárčina levá ruka padá na Ctiradova ramena, povlávající draperie jejího volného oděvu naplňuje sochařské dílo uvěřitelným pohybem, stejně jako dlouhé copy, ovíjející se kolem jejích holých rukou. Obě postavy na sebe hledí v upřímném zaujetí. Havran, sedící na vrcholu kmene, ke kterému byla Šárka připoutána, nicméně předznamenává nešťastný konec známého příběhu.