Socha, vysekaná Eduardem Zvelebilem na Vyšehradě podle návrhu Ladislava Šalouna, zobrazuje vrchního pražského rabína Jehudu Löwa ben Becalela, s nímž je v lidové tradici spojován vznik Golema – umělé bytosti z hlíny, jež měla podle pověsti pomáhat obyvatelům židovského ghetta při fyzicky náročných pracích. Oživení Golema mělo být umožněno vložením tzv. šému, magického svitku, do jeho úst. Legenda dále vypráví, že v den, kdy rabínova jediná dcera vážně onemocněla, Löw ve své starosti zapomněl Golemovi šém vyjmout. Golem, ponechán bez úkolu, se poté začal chovat destruktivně a ničit vše, co mu stálo v cestě. Rabín jej dokázal zastavit až vyjmutím šému; protože se tak však stalo v den svátku, Golem se podle pověsti okamžitě rozpadl v prach. Dceřina nemoc zároveň zázračně odezněla. Její postavu lze ve scéně rozeznat po rabínově levici.