SOKL
Kurátorka: Marie Foltýnová
SOKL je dlouhodobá spolupráce GHMP a IPR k projektům Pražské židle & stolky a Pražské plácky.Pro obyvatele rezidenčních lokalit by drobné centrální plochy mezi jejich obydlím a obchodními i dopravními zónami měly sloužit jako místo setkávání, nových možností využívání veřejného prostoru pro vlastní každodenní i společenský život. Součástí zkušebního využití těchto plácků jsou dočasné instalace nebo expozice vybraných uměleckých děl, mikrovýstavy ve veřejném prostoru. Umožní obyvatelům města každodenní kontakt s projevy současného umění i se samotnými umělci.
Koncepce projektu SOKL vychází především ze specifik městského prostoru i současného umění, a proto je charakterizován pojmy S – současnost O - objekt K - komunikace L – lidé, které by mělo každé vybrané vystavované dílo obsahovat, nebo se k nim vztahovat.
SOKL je také součástí letošního ročníku programu Umění pro město UM 2020, kterým chce město Praha podpořit současné umění ve veřejném prostoru.
SOKL: Národní muzeum
Tvárnice, 2019
Autor: Martin Zet, beton, 300 × 300 cm, váha cca 42 t
Termín konání expozice uměleckého díla: 17. 12. 2020 – 14. 12. 2022
Spolupracující organizace:Dům umění města Brna a Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy
Praha od začátku proměny prostoru kolem Národního muzea pracuje s tím, jak ho dále rozvíjet a doplňovat, minimálně do té doby, než jím budou projíždět znovu tramvaje. Prvním počinem byla výstava v loňském roce, která vyprávěla příběh proměn území a detailně popisovala realizaci aktuálního stavu. Nyní bude prostor doplněn sochou, jejíž předloha vznikla ve stejné době jako Nová budova Národního muzea (býv. Federální shromáždění).
Tato socha tak dočasně doplní prostor a svým způsobem vytvoří vzpomínku na koňskou bránu, která v těchto místech stávala. Spoluautorem řešení umístění Tvárnice mezi budovami Národního muzea je ing. arch. Jakub Hendrych z IPR.
Mohutná světlá kostka odlehčená zvláštním průřezem byla inspirována tvárnicí, kterou v 70. letech vytvořil pro dělící dekorativní zeď sídliště v Praze na Pankráci II otec Martina Zeta (1960), sochař Miloš Zet (1920–1995). Původní tvárnice evokuje na jedné straně skořepinový tvar, inspirovaný bruselským stylem, který se následně prosadil do nejširší tvarové produkce československé architektury hluboko do druhé poloviny 20. století. Na straně druhé se divák neubrání pocitu, že Miloš Zet pracoval i s tradicí české kubizující architektury nebo užité tvorby. Objekt tak v sobě koncentruje nejrůznější aluze moderního názoru na architekturu a design a zároveň je reziduem sochařovy spolupráce s architekty na výstavbě moderního sídliště. Současný sochařský objekt Martina Zeta Tvárnice v sobě, podobně jako Nová budova NM, skrývá dvě historická období, shodně v odstupu několika desítek let (1937/1973, 1970/2019). Pro prostor muzejní oázy je Tvárnice od sochaře Martina Zet ideální svou monumentalitou. Koresponduje s architekturou bývalého Federálního shromáždění od Karla Pragera a může být připomínkou blízkého brutalistního a zbořeného Transgasu. Nové dílo Martina Zeta připomíná kontinuitu naší současnosti, která má mimo jiné kořeny jak v nedávné totalitní historii, tak v moderním názoru na architekturu a uspořádání městského prostoru. Umístění Tvárnice Martina Zeta poblíž Národního muzea může být vnímáno i jako příspěvek k aktuální debatě o brutalistní architektuře a tématu ochrany těchto památek v širším společenském diskurzu.
Objekt původně vznikl pro přehlídku umění ve veřejném prostoru Brno Art Open v roce 2019, kterou v letních měsících jako bienále pravidelně pořádá Dům umění města Brna.Výrobu objektu sponzorsky podpořily firmy Prefa Brno a Stappa mix.Po expozici u Národního muzea se do budoucna počítá s trvalejším umístěním Tvárnice na sídlišti Pankrác II, odkud pochází mateřská „tvárnice“ od sochaře Miloše Zeta, autora mnoha dalších uměleckých prvků a soch na tomto sídlišti. 
Převoz a instalace Tvárnice:
SOKL: Mariánské náměstí
Pokora
Autor: Martin Skalický, 2017, laminát
Termín instalace: 27. 11. 2020 – 28.3. 2021
Mohutná postava Pokory se symbolicky sklání směrem k budovám Klementina, sídlu archivovaného vědění skrytém ve statisících knih i k odkazu nedaleko židovského města, zmizelého během asanace v 19. století. Mohutná abstrahující figura může vyvolávat aluzi Golema rabiho Löwa, Jehudy ben Becalela, jehož socha od L. Šalouna stojí opodál na rohu budovy magistrátu.
Objekt Pokora je stabilní objekt z laminátu o rozměrech v. 170 cm, š. 100 cm, dl. 180 cm. Je umístěn na podstavci ze dvou na sobě složených bloků pískovce o rozměrech v. 65 cm, š. 150 cm, hl. 165 cm, tedy celkový rozměr podstavce bude v. 130 cm, š. 150 cm, hl.165 cm. Plastika je na pískovcový podstavec ukotvena železnými vruty (trny) se závitem a chemickou kotvou. Podstavec není kotvený do komunikace, podle potřeby byl podložen dřevotřískovými deskami na vyrovnání sklonu terénu a netkanou textilií na ochranu povrchu dlažby.
Mariánské náměstí
Termín instalace 21. 9. – 30. 11. 2019
Jako první mikrovýstava z výstavního cyklu umění ve veřejném prostoru Galerie hlavního města Prahy SOKL na Mariánském náměstí byla instalace objektu Budka ak. sochaře Vojtěcha Míči, který vznikl v roce 2008 v rámci akce ArtPhone na pražské Kampě. Den otevřených dveří pražského magistrátu i dalších institucí sídlících na Mariánském náměstí je pro všechny iniciátory a organizátory akce prvním signálem snahy o novou definici prostoru, které jako náměstí nyní téměř nevnímáme. Snahy o propojení lidí zde pracujících s lidmi, kteří toto místo jen míjejí, nebo sem naopak cíleně přicházejí něco vyřídit, půjčit si knihu, zajít na výstavu, na představení, přednášku nebo do kina. Veřejné telefonní budky bývaly bodem, odkud se kdokoliv mohl spojit s kýmkoliv. Bývaly běžným městským mobiliářem, zařízením, u kterého byla důležitá vnitřní technologie a neviditelní komunikační síť. Typizovaný utilitární tvar neměl ambice podnítit estetické vnímání kolemjdoucích lidí, ale nabízel minimální prostor na soukromí v rušném městě pro osobní i náhodné hovory, útočiště před nepřízní počasí, přivolání pomoci v kteroukoliv denní i noční dobu.
SOKL: Malvazinky
Prostorová umělecká instalace
Autor: Jan Paclt
Termín instalace: 12. 8. 2020 – 30. 9. 2020
Symbiont je organismus, který žije ve spojení s druhým, obvykle větším organismem. Na prázdném asfaltovém ostrůvku, vprostřed hlavní křižovatky Malvazinek postupně vyrůstá prostorová konstrukce, která by neměla existovat sama o sobě. Na oplátku za poskytnutý prostor se snaží rozvinout potenciál místa, který by jinak zůstal bez povšimnutí nebo nevyužitý. Smyslem uměleckého díla je ukázat toto veřejné místo a prověřit nové možnosti užívání tohoto vzácného a jedinečného prostoru.
Pro symbiózu s místem a jeho uživateli byly po analýze místa a vyhodnocení názorů místních obyvatel určeny prostorové podmínky, které má Symbiont vytvořit: oddělení od ruchu dopravy, stín, prostor k
setkání, výhledy a průhledy do okolí. Symbiont má také tomuto místu propůjčit svébytnost, kterou si zaslouží.
Pro instalaci Symbiontu platila tři základní specifikace:
1. směr růstu - od nejvzdálenějšího konce ostrůvku, po jeho okrajích směrem k supermarketu (do maximální
výšky cca 7m)
2. rychlost růstu - ve třech hlavních fázích, s dvoutýdenními rozestupy
3. materiál - lešenářské prvky s tkaninou
